Slavoj Praha stolní tenis je náš život

Je tomu už po jedenácté, co se na pražské Oáze, tedy v hale SK Oáza Praha, konal největší tuzemský mezinárodní turnaj dospělých. Opět bylo za 24 stoly k vidění spoustu pozoruhodných zápasů, emocí, výsledků atd. My, tzn. borci z technické pořadatelské čety, jsme byli přítomni. Už ani nespočítám po kolikáté jsme byli pořádající agenturou požádáni o spolupráci, abychom se před, během, a i po turnaji postarali o kolmpletní přípravu zázemí na hale.

Byť se turnaj konal od pátku do neděle, technická četa ve složení: Ondra Bizon Sklenář, Filip Klimovič, David Zahrádka, Honza Žydel, Lucka Růžičková, Peťa Polednová a moje maličkost, nastupovala do roboty už ve čtvrtek ráno. Vydali jsme se do Vlašimi, kde měla Asociace vtipně uložených 16 stolů. Stoly byly uklizeny v neskutečné kotelně vlašimského zdravotnického areálu v suterénu pod lékárnou u výjezdu sanitek. Dolu vedlo 12 schodů uličkou ne širší než 1,5m, doleva a zase doprava. No prostě horor! Otevřít nám přijela nejen na kole elegantní paní Pěnkavová, se kterou jsem se na nevhodnosti umístění stolů více než shodl. Když mi nakonec vysvětlila, že bouda, ve které byly stoly uskladněny loni, již nestojí, byla kotelna poslední možnou volbou. Je však potřeba zdůraznit, že toto umístění stolům více než neprospívá a že se i při sebejemnější manipulaci opotřebovávají až ničí.

Dále jsme se stavili ještě v Modřanech pro další příslušenství - ohrádky, stolky, počítadla a předem proklínaný taraflex, tj. červený guměný povrch, který se pokládá vždy v sobotu večer na jeden hrací televizní stůl. Před polednem (s malým P) jsme už pomalu začali stavět halu na Oáze. Na hale už byly připraveny v kartonových obalech osmero nových stolů švédské značky, jež bylo třeba smontovat. S tím jsme ale počítali a jali se chopit  nachystaných nástrojů. Hurá do práce.

Malou komplikací byl fakt, že během naší snahy postavit celou halu, probíhal na jedné polovině tříhodinový trénink s P. Korbelem. Tak se nám ta příprava protáhla o 2,5h déle. Mohli jsme sice být už v osm doma, ale takhle,... Nevadí, je to poučení pro příště. Hala byla připravena.

No a dál? Dál to byla klasika - spousta kategorií, hráčů a hráček, zápasů a i emocí. Vrchní rozhodčí letošního turnaje Mgr. Petr Bohumský musel řešit rozepři hráčů Sommera (Sušice) a Šulce (Plzeň), resp. jejich otce a dědečka. Hráči se nebyli schopni dohodnout o jediném, zato důležitém balónku. Nakonec nezbylo vrchnímu nic jiného, než vyloučit oba z turnaje, tj. udělit červenou kartu. Hráči, myslíce si, že se jedná ze strany vrchního pouze o výhrůžku, splakali nad výdělkem, a drahnou chvíli neskrývali své zklamání z konečného resumé.

Páteční část turnaje vyvrcholila v rozumných 21:30h, oproti jiným ročníkům, o pár hodin dříve. Organizační tým se letos vskutku činil, a tak nejen páteční program probíhal rovnoměrně zrychleným pohybem kupředu.

V sobotu se začínalo handicapovým turnajem na fóra. Handicap se určoval dle soutěže konkrétního hráče a počáteční stav setů v zápasu zase dle rozdílu obou handicapů. Zde se, jako ostatně vždy, objevily komplikace s určováním onoho fóra. Po obědě už začala ELITE! Velikým překvapením se staly snad až trapné výkony našich reprezentantů Šimončíka a Treglera (snad ještě kouč Demek může nominaci na ME změnit, nebo aspoň pořádně promluvit zmíněným pánům do duše), kteří nepostoupili z kvalifikace. Naopak velmi pěkným a koukatelným zápasem pobavili pánové Petr Korbel a Karel Komenda. Karel, někdejší přeborník Prahy v mládežnických kategoriích a dokonce snad jednou i můj soupeř, sice prokazatelně na Koryse nestačil, ale uhraný set jistě zahřál u srdíčka. Po odehraném posledním zápase ve čtyřhře se konečně mohlo začít s přestavbou haly na "televizní" neděli.

Naše pracovní četa (letos v perfektním a "nekonfliktním" složení) zařadila jeden z rychlejších rychlostních stupňů, během chvíle rozvinula červený koberec z taraflexu, přestavila halu a zkrátka připravila vše potřebné na poslední den největšího turnaje u nás v nejvyšší možné kvalitě.  Letos bylo novinkou instalování svítících bannerů kolem stolu č. 1. Po rozhovoru s techniky od té blikající parády jsem se ujistil v názoru, že tohle bych stěhovat, stavět a starat se o to opravdu, ale opravdu nechtěl. V sobotu už jsem se vrátit domů nestihl.

Neděle. Neděle je den, kdy se vyplatí přijít na čumendu okouknout nějaké ty zlepšováky do nové sezóny od největších borců - např. servisy Ovtcharova, backhandy Prokopcova, nebo rakety z Wangova sendviče. Další novinkou jedenáctého ročníku bylo složení rozhodcovské trojice u stolů. MSM (Michelská soudcovská mafie) byla nahrazena triem Z. Meidl, L. Kotlorz a mojí maličkostí. Zdeněk Meidl si zkušeně vzal sako černé barvy, a tak se jal pískat pouze netelevizní stůl, aby prý nebyl tolika k vidění. Lukáš Kotlorz, který fantasticky vypomáhal s turnajem v pátek a sobotu pískal, spolu se mnou, stůl hlavní.

Nejen naše soudcovské výkony jsou k vidění na webu dr. Slobodziana stolnitenis.cz.

Zlatou tečkou velmi povedeného ročníku bylo finále dvouhry mužů kategorie ELITE. Finále dvou Dmitriů - Ovtcharova a Prokopcova. Druhý zmíněný a níže postavený hráč na žebříčku, už náš, Prokopcov dost zaskočil německého soupeře vstupem do utkání. Ujal se vedení a tak nějak to vypadalo, že se schyluje k překvapení. Ovtcharov však nedává body zadarmo a začal stahovat až na 3:2 na sety. V šestém setu se borci tahali o každou kouli. Šťastnějším byl náš reprezentant, když poslední set vyhrál 11:9 - celkově tedy 4:2. Toto vítězství se jistě zařadí mezi jeho nejcenější, neboť 12. hráč světa se neporáží každý den. Prokopcov se do finále dostal i přes Korbela, který, ve vší úctě, neměl v semi s Dimou jak.

Během finále dorazila do haly i valná většina workteamu, který opět bryskně a s chutí sklidil celou halu. Četa si zaslouží absolutorium. Perfektní práce, kterou ocenil i výkonný ředitel turnaje Honza Hrnčiřík pochvalným slovním hodnocením a poděkováním, bude jistě vidět ...

Vidět letos nebudou snad jen fotky zde na webu, protože a jelikož jsem neměl kdy, sorry. Jestli zas za rok na Prague Open, to se uvidí až za rok na Prague Open.