Slavoj Praha stolní tenis je náš život

Venku začíná být krásné, slunečné počasí s teplotami stoupajícími k 20 °C, což značí, že se pomalu blíží konec stolně-tenisové sezóny. Jaká byla? Pro mě? Pro Slavoj? I takovéto otázky mi létaly hlavou při jarní procházce naší matičkou Prahou:

Jaká byla moje sezóna?

Schizofrenní. Jako den a noc. Už od loňského léta jsem se těšil na novou sezónu. Postoupili jsme s klukama (Bizon, Zahry a Males) z 2. třídy do první, a čekala na nás nová výzva, noví soupeři a nové vyrovnané zápasy. Už od prvních zápasů se nám začalo až nečekaně dařit a jako nováček soutěže jsme se hned od začátku usadili v horních patrech tabulky 12ti členné skupiny. Do týmu jsme dostali ještě jednu velkou posilu, Luďka Šilhánka. Team šlapal jako dobře namazané švýcarské hodinky. Na utkání, zejména pak domácí, jsme se scházeli v pěti lidech. Po polovině soutěže se naše "déčko" usadilo s minimálním náskokem na druhém místě ve skupině A. Všechno běželo jak na drátkách.

Bohužel, co se stalo v půli ledna, nemusím připomínat. Moje nehoda a zlomená noha jakoby předznamenala běh věcí příštích. Družstvo se nedostavovalo v nejsilnější čtyřčlenné sestavě jako v minulé sezóně - na každý zápas. No, a protože je 1. třída už přeci jenom kvalitní soutěž, výsledky už nebyli takové, a my se začali propadat průběžným pořadím. Dalším významným faktorem bylo totální zhroucení se divizního "béčka". Základní sestava, jak byla napsána před sezónou, se jaksi rozpadla, a výsledek byl takový, že kluci z "déčka" museli zaskakovat a vypomáhat v divizi.

Ke konci sezóny už prakticky 2-3 déčkový borci pravidelně startovali v nejvyšší pražské soutěži a "naše" 1. třída, relativně zachráněná, šla do pozadí zájmu. Jistotu udržení v jedničce vybojovali kluci, pod Bizonovým manažerováním, až v předposledním utkání proti posledním Petrovicím pouze ve třech hráčích. Tak se mohlo trio ve složení Bizon, Luďa a Males soustředit na divizní povinnosti a pokusit se ještě zachránit "béčko" před sestupem. Jak asi také víte, přes veškerou snahu, nepovedlo se.

Vzhledem k tomu, jak tato sezóna probíhala, musím poděkovat klukům z "déčka": Bizonovi, Luďkovi, Malesovi a Zahrymu speciálně za 1. polovinu sezóny, kdy jsme i pomýšleli na playoff o divizi, ale nakonec jsme byli všichni rádi, že máme nahráno, a že se nás nebudou zápasy o záchranu týkat. Chlapi díky!

Jaká byla sezóna pro celý Slavoj?

Původně jsem si myslel, že to bude velký průšvih, ale když se to vezme kolem a kolem, asi se mnohé dalo čekat. Zvláště pak i proto, kolik z nás chodí pravidelně a poctivě trénovat. Já jsem své pravidelné trénování více méně vzdal, spíše si chodím zahrát, ne trénovat, a to se musí zákonitě projevit i na výsledcích.

Připravil jsem si pro sebe následující tabulku, jukněte na ni. Hodnocení celé sezóny, zda byla úspěšná nebo ne, bude dost záležet na poslední playoutové sérii mužského "áčka", která rozhodne o jeho druholigové příslušnosti.

Uvidíme také, jak se bude dařit našim mladým reprezentantkám na Mistrovství republiky. Denisa s Týnou už mají zlato z družstev starších žákyň. Věřím také, že se ani na MEJi neztratí. I to bude rozhodovat o tom, jaká vlastně byla sezóna 2009/10.