Činnost oddílu je finančně podporována z projektu Národní sportovní agentury - Můj klub
Boj o šanci na přímé udržení 2. ligy mužů
O posledním únorovém víkendu jsme sehráli v naší Modřanské herně 2 utkání o naději na udržení 2.ligy bez záchranných bojů v baráži. Nutno podotknout, že cestu za záchranou jsme si velice zkomplikovali prohrou s kamarády z Čakovic před 14 dni, ale to už je historie.
Naším sobotním soupeřem byl silný celek z Liberce, který ovšem přijel bez své jedničky. I když šance na přímé udržení byla již malá, tak jsme se jí nechtěli vzdát a naším cílem bylo vyhrát oba víkendové zápasy. Začátek utkání s Libercem byl zpočátku vyrovnaný. Po čtyrhrách 1-1, po 1. kole singlů 3-3. Pak nás ovšem soupeř poněkud zaskočil a po neuvěřitelné sérii 5 bodů (např. já sem prohrál zápas, kde jsem měl ve čtvrtém setu mečbol) vedl Liberec již 8-3. Naším štěstím možná bylo to, že tento náskok se zrodil tak rychle, že jsme ho zcela nezaregistrovali, a mysleli si, že je stav 7-3. Já měl za tohoto stavu trochu problémy s motivací k dalšímu utkání a náhle jsem prohrával 2-O. Ale zabojoval jsem, vyhrál 3-2 a společně s Babym jsme zaveleli k obratu. V tuto chvíli tedy stav 8-5 pro Liberec. Já a Michal jsme zvládli i poslední naše zápasy, Pepí dokázal vyhrát bohužel jen jeden ze svých posledních dvou zápasů a tak za stavu 9-8 pro Liberec nastoupil k poslednímu Zápasu Víťa. Již potřetí v téhle sezóně dokázal že rozhodující zápasy mu sedí a v bouřlivé atmosféře diváků hlavně z Gymnázia na Zatlance (hoši děkujem) dokázal v krásném duelu se Smejkalem vybojovat REMÍZU!! Nutno také říci že utkání trvalo neuvěřitelných 4 hod 20 minut, což je určitě letošní rekord.
V neděli jsme sehráli velmi dobrý zápas s celkem Mladé Boleslavi. Jen Víťovi se moc nedařilo a smolně prohrával jeden zápas za druhým. My tři ostatní jsme ovšem zahráli podle hesla „všichni za jednoho, …“ a podali jsme možná nejlepší výkon sezóny. Vyhráli jsme všechny naše zápasy a konečný výsledek s Mladou Boleslaví byl tedy 10-4.
Teoretická šance na přímé udržení stále žije, ale je dosti nereálná. Je potřeba za 14 dní porazit doma Františkovi Lázně nejhůře 10-3 a v posledním dvojzápase venku proti Sedlčanům a Prachaticím být o 2 body lepší než právě Frant. Lázně.
Doufám, že sem své vtipné postřehy o průběhu zápasů přidá Pepík, abych se i já s Vámi čtenáři mohl pousmát.
- Pro psaní komentářů se přihlašte
- 2591x přečteno
© 2008 - 2020 Slavoj Praha | Všechna práva vyhrazena | běží na Drupalu 
spolupracujeme:
Komentáře
Ano, Jirko, je to mu tak...!
Zdravím všechny a přeju vám hodně zdraví. Zdraví je přeci stále potřeba!
Hluboce se omlouvám mým fanouškům, že píši až teď, ale znáte to, nebyla nějak nálada a čas.
Vyjádřím se nejprve k sobotnímu utkání. Jak už napsal Jiříček, byla to hořkosladká remíza. Začátek zápasu se vyvíjel celkem vkusně a na pohodičku, ALE (jinak než velkými písmeny to nešlo napsat, protože co se od stavu 3:3 odehrálo je dech beroucí). Museli jsme vypadat jak amatérská hudební skupina, která nemá naladěno. Hrozivě pět za sebou prohraných zápasů? Co to k čertu je? Musím vám vzkázat, že v tu chvíli mi hlavou probíhala jediná myšlenky „ Má to ještě smysl krucipísek?“. Ještě že za tohoto stavu šel hrát náš nejzkušenější bourák Jirka a Úchyláček Baby, ti nám totiž dali sakra okysličenou krev do žil. Velké díky také patří partě mladých buřičů (tito buřiče smrtelní Slavojáci neznají, takže je jmenovat nebudu), kteří se podíleli na okysličení taktéž, tleskali vší silou, doslova hltali stolní tenis všemi smysly. Po této hitparádě byl stav 7:8 a šel jsem hrát Já. Tentokrát jsem na ostrově Sebevědomí ležel na pláži a pil Cubalibre. Koncentrace se taktéž dostavila a to v neskutečném množství. Do zápasu jsem vstupoval s jasným cílem. Potopit soupeře do těch nejhlubších Bajkalských hlubin. Urputný boj se pohupoval nahoru dolu, ale soupeř měl navrch. Kazil jsem mnoho příjmů. Nevynucené balony byly mojí noční můrou po celé utkání. Ano, přátele prohrál jsem a tím jsem potopil naději na vítězství. Kruci, do pytle, nejraději bych se na to vyprdnul a poslal všechny do Olomoucké sýrárny (mimochodem Olomoucké syrečky patří jedním k nejlepším u nás, nebojte se a ochutnejte. Na chlebík s máslem jsou jak dělané, také můžete posypat na jemno nakrájenou cibulkou, ale předem varuji, jsou velmi jedinečné svou mírně nasmrádlou a specifickou vůní, tak se nelekněte.) Dost receptů, vraťme se k tématu:-D. Tyto a tvrdší výrazy jsem používal po celou dobu, dokud jsem nešel hrát další zápas. Tento časový úsek bohužel trval jen 3 minuty. Za stavu 7:9 jsou pocity smíšené a spíše nepříjemné. Není se také čemu divit že? I přesto, jsem nastoupil do utkání s hlavou vztyčenou. Roli zahazovače šancí se naštěstí zastal soupeř a vyhrál jsem. Stav 8:9 a k poslednímu utkání nastupuje náš napohled zahraniční stolní tenista Vítek, který v tomto utkání zatím nevyhrál. Myšlenky na to, že Víťa jednoznačně prohraje, šli stranou. Vytvořili jsme Vítkovi výbornou a hlučnou atmosféru a Víťa se nám tím odvděčil výhrou! Pěkně Vítku!
Úkol na neděli byl jasný, zaskočit soupeře hned ze začátku a neponechat nic náhodě. Můžu s rukou na srdci napsat, že úkol jsme víceméně splnili a utkání proběhlo v poklidu, bez jakýchkoliv komplikací. Stav hovoří za vše, 10:4 pro domácí Slavojské draky.
Na konci tohoto komentáře chci poděkovat všem fanouškům, fandům, přátelům, kteří nás přišli o víkendu podpořit. Díky patří také rozhodčím: Ondřejovi Hyršlovi a premiérovému vystoupení Petra (Jirkův budoucí švagr) v sobotním utkání. V neděli přišla osvědčená rozhodcovská dvojka Luděk s Bizonem. Tak těm samozřejmě také velice Děkujeme!
Tuto sobotu zřejmě od 14:00 sehráváme utkání s Františkovými lázněmi, s kterými chceme vyhrát nejnižším skórem. Kdo chce nechť přijde a zafandí. Naše mužstvo bude rádo a potěšeno! Mějte se blahodárně a jezte hodně ovoce a zeleniny, ať vám zdraví slouží. Papa.
To je počteníčko...
Děkuji Pepíkovi za nádherný komentář. Opět ukázal svůj talent na psaní. Jen upřesňuji, že v sobotu hrajeme od 15:00! Tak jen aby nedošlo k omylu... A teď si jdu dát pomeranč :-)