Slavoj Praha stolní tenis je náš život

Pro mnohé z nás už sezóna skončila, pro některé i dříve než si sami přáli, pro naše mužské "Áčko" ale ještě nikoliv. Chlapi se dostali do nezáviděníhodných problémů v bojích o nesestoupení z 2. ligy sk. A. Tuto sobotu zahájili sérii, tzv. předposlední šance, jak si zachovat druholigovou příslušnost alespoň i pro příští sezónu. Soupeřem jimi bylo "Béčko" Elizzy.  PR manažer našeho "Áčka" p. Jan Pepí Kubát rozeslal jakési VIP pozvánky per sms, bůh ví, co ho to stálo, protože tak velkou návštěvu tělocvičny já na Slavoji nepamatuju. Každopádně se lákavé pozvání nedalo odmítnout, a i za krásného svátečního odpoledne si našly, do rozpálené modřanské herny, cestu desítky pinčesuchtivých diváků.

Před třetí hodinou odpolední se herna začala plnit, dorazil p. rozhodčí Haralík (Sokol Michle), a i soupeř se dostavil v plné síle.

Jak je vidět, naši nastoupili v tradiční neměnné sestavě. Soupeř povolal do boje to nejsilnější, co mu pravidla a forma jednotlivých hráčů poskytují. Velmi mě zajímal výkon vietnamského podnikatele Thang Do Tronga, který loni hrával 3. ligu v Tišnově, a jehož podnikatelské záměry přivály do Prahy. Dnes válí i 1. ligu za Elizzu a je jejím nejlepším hráčem.  Pan vrchní zahájil utkání přesně na čas (15:00h). Jako první se hrál jeden double, následován singly do devátého vítězného bodu.

Do čtyřhry nastoupil, pro mě trošku překvapivě, Jirka s Vítkem proti P. Rochowanskému a Thang Do Trongovi. Kluci sice bojovali, ale lehkými chybami z příjmu a rozehrávky nemohli konkurovat téměř nechybujícímu a precizně hrajícímu páru v čele s Thangem - 0:1 (1:3). Po jediné čtyřhře nastoupil Jirka s Thangem a současně na druhém stole Baby a P. Rochowanski. Jirka makal, co mohl, ale v pátém setu už na Thanga nestačil - 0:2 (2:3). Za to Baby i přes jeho povídání po jakémkoli prohraném balónku vyhrál (3:1) a přidal první bod na naše konto.

Dále nastoupili k zápasům Víťa a Petr Nejedlý, resp. Pepí a Radim Hořejší. Tyto zápasy jakoby předznamenali osud celého utkání. Bohužel oba dva mače naši prohráli (2:3) na sety, celkově 1:4. Oba smůlovaté zápasy kluci prohrát určitě nemuseli. Určitě nejhezčí zápas utkání sehráli Michal Baby Kubát proti Thang Do Trongovi. Dlouhé výměny, kontraspiny a střídání asijské obrany s nátlakovou hrou u stolu doslova zvedali desítky diváků ze židlí a laviček obklopujících celou hernu. Byť byl Thang favoritem, Baby ho totálně zaskočil, nedělal chyby. Zvláště backhandový přechod po lajně a uskočený forhand do backhandu dělali koncentrovanému Vietnamci velké problémy. Baby vyhrál (3:1) a v krátké době dělal, po hříchu sám, druhý bod - 2:4.

To však bylo ze slavojácké strany na dlouhou dobu vše, co se dalo počítat mezi pozitiva. Víťa dostal dvakrát (0:3) a taky Jirka s Pepím prohráli své zápasy dosti blbě (2:3) - 2:8. Soupeř byl jediný bod od vítězství. Kluci ale ještě nic nebalili, a i za přispění nekonečně povzbuzujícího osazenstva, začali pomalu náskok soupeře dotahovat. Pepí, Jirka a Baby si postupně poradili výsledkem (3:1) s pány Rochowanskim, Nejedlým a Hořejším - 5:8.

Výsledek už vypadal lépe, ale naši chtěli, i podle slov kapitána Jirky Smatlocka Šmatláka, vývoj zcela otočit. K velmi těžkému zápasu nastoupil Pepí proti už jednou prohravšímu Thangovi. Pepímu se úvod příliš nevydařil a dostal se tak do dvousetového manka. Od třetího setu se Honzovi ale začali dařit jeho neuvěřitelné "koule" a Thang, evidentně zaskočený Pepího aktuální formou, opět znervózněl. Ve chvílích, když se Pepí famózně probojoval do pátého setu, vítězil na druhém stole Jirka nad Hořejším (3:1). V případě, že by tedy Pepí Kubát pátý set zvládl, stav utkání by byl už zase nadějných 7:8. Pepí se v pátém setu dostal do vedení 4:2, ale Thang už na obrátce vedl 5:4. Borci se během opět překrásného pince dostali na stav 6:6, to byl ale konec, protože balonky už dělal jenom asijský player. V pátém odešel Pepí s šesti - (2:3) 5:9.

Byl to krásný boj. Naši sice prohráli, ale i tak, kdo přišel, nelitoval. Atmosféra byla senzační, a pinčes jakbysmet. Na celém utkání mě upoutali další tři "momenty":

1. Opravdu neskutečný počet diváků, nejen od nás, ale i od Chodova (domov Elizzy), kteří vytvořili více než důstojnou kulisu druhé ligy. Myslím, že přišli všichni, kteří se o výsledky a hru našeho "Áčka" zajímají: hráči a hráčky, kamarádi a kamarádky, rodinní příslušníci, Martin a Jooky, a mnozí další,...
2. Znovu neskutečný počet 6 z 9 prohraných zápasů (viz příloha: zápis o utkání) naši nezvládli až v pátém setu. Jojo, kdyby naši polovinu z těhle zápasů zvládli, nejspíše by slavili vítězství. Je to jisto jistě škoda, protože všechno to byli "šancový" zápasy.
3. A do třetice jeden z jevů neskutečných: na Slavoji se hrálo bez karet. Ne, že by nebyli šance. Naši i soupeř dávali p. vrchnímu Haralíkovi pádné důvody jejich udílení, ale zkušený rozhodčí zůstával v záviděníhodném klidovém stádiu po celou dobu utkání. Zvláště pak měl šanci, když si p. Hořejší nebral na obrátce ani time ani servítky v pátém setu s Jirkou, a vesele a nahlas rozprával s kolegy z Elizzy. Zápas to asi neovlivnilo, ale fér to taky nebylo! Možná dobře, že jsem nepískal já, použil bych i kartu červenou. Už vím, proč se říká Michelská soudcovská mafie, myšleno v žertu.

Do předposlední možné série kluci vstoupili dosti smolně, 5:9. V době psaní tohoto článku už jsem bohužel zjistil i výsledek druhého vzájemného souboje, tentokráte z Chodova. Naši opět prohráli, udělali jen tři zápasy, tedy 3:9 (viz příloha). Elizza B se tedy, stejně jako Litoměřice, zachránila a kluci mají, teď už opravdu, poslední šanci na záchranu v meziskupinovém souboji buď s Třincem nebo MS Brno B. Budeme držet palce.