Slavoj Praha stolní tenis je náš život

Dík nominaci pana předsedy komise rozhodčích, který mě mile nominoval na sobotní utkání, Vás mohu z postu vrchního rozhodčího informovat o výsledku posledního z posledních letošních ligových mačů. V Modřanech se hrála odveta baráže, nebo kvalifikace (jak chcete), 2. ligy mužů. Naši prohráli minulý víkend v Třinci 8:10 s tamním „áčkem“. Baráž se hraje pouze na 2 hrané utkání, v případě rovnosti vítězství rozhodují body, potom sety, možná i míčky.

Utkání jsem „odstartoval“ přesně v 15:00h. Možná z důvodu pěkného sobotního počasí, možná proto, že se ještě hrají mistrovství republiky mládeže, se vzhledem k situaci „áčka“ nesešla žádná velká kulisa. Postupem času a postupem našich hokejistů přes infarktové semifinále mistrovství světa v hokeji proti Švédsku se do tělocvičny začalo scházet pinčesové publikum navozující atmosféru hodnou důležitosti utkání.

Naši borci nezačali špatně – po čtyřhrách 1:1. Krásně začal mladší z Kubátů, když zdolal jedničku soupeře Karczmarczyka. Po zápase se mladý borec ze Slezska neudržel a tak první žlutá byla na světě. Časem se do zápasů začala vkrádat nervozita, samozřejmostí byly emoce. Jakmile se slavojáci utrhli na 4:2, Třinec okamžitě zareagoval a vyrovnal na 4:4. To už měl na svém kontě žlutý kartónek i Pepí Kubát – ta pálka za to nemůže.

Průběžné zprávy o utkání z Modřan byly odesílány do Liberce na MČR staršího žactva. 6:4, 8:7 a 9:8 – to byli dílčí výsledky utkání baráže, pozn. dle mého je ta baráž i play-out úplně postavená na hlavu. Kdo tenhle systém vymyslel, ať se stydí a zaleze do kouta, prostě děs. Zpět k utkání: hrál se opět fantastický stolní tenis. Nejlepším z našich byl jednoznačně Jirka „Šmatlock“ Šmatlák, který předváděl profesionální bezchybný výkon. Takhle by to mělo vypadat. Baby Kubát zase prokázal příkladnou bojovnost, když s panem Martynkem téměř srovnal z 0:2 a 2:9 na 10:10. Nakonec prohrál třikrát devět. Bylo vidět, že si právě v tomto zápase dost věřil, zklamání tomu odpovídalo. Komu se v prvních třech singlech nedařilo, byl Vítek, který měl asi překvapivě největší šanci s jedničkou Třince. Ani Jan „Pepí“ Kubát nehrál špatně, ale…

Kromě Jirky jsou asi naši borci přesvědčeni o tom, že musí hrát krásný pinec. To znamená, že si raději vykloubí ruku u divoké pacičky namísto snadného pinku nebo spíše zvolí riskantní backhandový přechod po lajně, když stačí pouze podržet blokem na stole. Není to tak vždy, ale stává se - obzvlášť v rozhodujících momentech.

Když jim to ale padá na stůl, je to nádherná podívaná! V závěru utkání sehrály famózní zápas Baby s Koždoněm, který nakonec vyzněl poměrem 3:2 pro našeho bouřliváka. Tuším, že právě v zápase Babyho s vynikajícím Koždoněm jsem viděl něco, co se jen tak nevidí. V určitých partiích mače byl třinecký borec šťastnější a reakce Michala byla vskutku originální. Ve dnech státního smutku se věší vlajky na půl žerdi, Baby svěsil na půl žerdi své šortky, aby 30 vteřin držel smutek. Z pozice rozhodčího jsem byl doslova opařen, neschopen jakékoliv reakce. Až pojedu zase na školení, zeptám se tam, jak se v takové situaci má postupovat. Zatím nevím.

Před posledním osmnáctým zápasem byl stav utkání 9:8 pro Slavoj. K poslednímu mači nastoupili za nás Vítek a za Třinec p. Jaroslav Cieslar. Dle mého byl právě p. Cieslar borcem z borců největších. Kdo ho viděl, resp. viděl hrát, hned pochopí. Situace byla taková, že vítěz zápasu bere vše, prohra znamená sestup do 3. ligy. Vítek jakoby zapomněl na prohrané 3 zápasy. Hrál tak, jak jsem ho ještě hrát neviděl, nechyboval a přidával již zmíněné backhandové přechody po lajně. Víťa vyhrál první dva sety a my všichni už věřili. P. Cieslar se však ještě nevzdával a třetí set patřil jemu. Oba bojovali, dřeli a možná to chtěl Vítek o trošku víc. Čtvrtý set byl tím posledním. Vítek vyhrál 3:1, celkem tedy 10:8. Jeho, tuším, první bod v play-outech, a jaký důležitý – asi určitě jeho nejdůležitější!

Protože byl poměr setů z utkání v Třinci vyrovnaný, rozhodlo o udržení Slavoje v 2. lize lepší skóre v tomto utkání (39:36 na sety). Kluci to zvládli! Na druhou stranu je třeba poděkovat soupeři. Férový boj dvou vyrovnaných družstev byl důstojným zakončením sezóny. Na jedné straně skvělý pocit z výhry, na druhé neštěstí z kruté prohry. My byli jen o tři sety lepší.

Třinečtí vzali smolnou prohru chlapsky. Je to parta pohodových playerů. Při odjezdu z tělocvičny mě dokonce pustily do křižovatky, i když oni je-li zprava. Dík, nerad bych vás odřel. Utkání trvalo neuvěřitelné 4h 20min. Bylo určitě nejnapínavější, co jsem kdy pískal. Uf, dlouhá fuška, ale jsem rád, že jsem byl v sobotu 22. května ve správný čas na správném místě.

…toť ze zápisníčku vrchního