Slavoj Praha stolní tenis je náš život

Pražská sezóna nám začala! První možný termín, tedy pondělí, jsme nastoupili, pod hlavičkou druhého slavojáckého týmu, v 1. kole proti domácím Nuslím. I Nusle na nás vyrukovaly se svým "béčkem". Na rudém povrchu v sokolovně Na Květnici si soupeři oblékli výrazně červené nové dresy, a jali se smést mírumilovnou slavojáckou modrou ze svých stolů.

Nusle na nás nasadily mladé pušky, v čele s Honzou Srnkou. My nastoupili v sestavě loňského "déčka", jenom místo Luďka jsme bouřlivě přivítali Michala Musila. V 18:53h přesně započaly čtyřhry. Rychlostí přímo úměrnou velikostí hracího prostoru čtyřhry skončily 3:0 pro domácí. To je již stará a ohraná písnička, že my čtyřhry ve většině utkání prohráváme. Žel bohu se ani v singlech vývoj utkání nezměnil. Soupeř na nás zkrátka vlítnul blesku-rychle, a prostě nám nedal čuchnout. Celkový výsledek 1:10 byl sice krutý, ale zasloužený. Bodík a 50% úspěšnosti si udržel pouze Bizon, který se tak rázem stal jasnou jedničkou týmu, minimálně pro další utkání v domácím prostředí.

Nusle byly lepší, toť fakt, ale... Tamní podmínky ke hraní jsou, slušně řečeno, specifické. Kdo tam hrál, a vyhrál, je u mě frajer. Co na tom, že si člověk neoběhne forhandem na backhandové straně stolu, neb se rozbije o nosný sloup v herně - snad ještě horším faktorem je podlaha a hrací stoly. Byť se hrálo na taraflexu, ten povrch lepil. Hnout se byl jednoduše neřešitelný problém. A stoly? Donic je sice dobrá značka, ale ne když jsou přes 20 let staré. Balonek si tak dělal, co chtěl. Ve výsledku nám v každém setu na soupeře chybělo několik málo míčků. Nechci se za sebe nějak vymlouvat, soupeř byl nad naše síly, a my si už naplánovali týmový trénink, abychom příště nedělali ostudu. Musíme se jenom smířit s faktem pražského pinku a našich specifických heren. Na Nuslích se nám to "smíření se" hrubě nezdařilo. Snad příště!

P. S. Stejně nechápu, kdo jim tam povolil hrát 2. ligu žen?!